13. Živočišné tkáně a orgány. Evoluce orgánů a orgánových soustav.

Typy tkání - epitel, pojivo (vazivo, chrupavka, kost, trofické pojivo), svalová tkáň, nervová tkáň. Evoluce orgánové soustavy - kosterní, pohybové, dýchací, cévní, trávicí, nervové, smyslové, vylučovací, rozmnožovací. Obr.Vnější a vnitřní kostra. Základ vnitřní kostry obratlovců.Evoluce ve stavbě srdce.

Typy tkání

Tkáně jsou tvořeny:

• buňkami stejného typu ************************************************************(např. epitely, svalové tkáně) nebo různých typů (např. buňky hlavní a pomocné u nervové tkáně)
• tkáňovým mokem - v prostorách mezi buňkami tkáně, zajišťuje látkovou výměnu mezi tělními tekutinami a tkáněmi
• mezibuněčnou hmotou, která vzniká činností buněk, může být:
  • fibrilární - pevná, s vláknitou strukturou, tvořena především kolagenními a elastickými vlákny
  • amorfní - tekutá až pevná, tvořena převážně proteoglykany, obklopuje vlákna a tvoří s nimi komplex

Epitel

• kryje povrch těl, vystýlá dutiny
• tvořen jednou nebo dvěma vrstvami buněk
• buňky jsou k sobě těsně spojeny
• vzniká ze všech tří zárodečných listů

Dělení podle tvaru buněk:

• dlaždicový (plochý) - buňky ploché, širší než vyšší (např. výstelka plicních alveolů)
• krychlový (kubický) - šířka a výška shodné (např. sekreční epitel štítné žlázy nebo slinných žláz)
• cylindričký (válcový) - buňky vyšší než širší (např. sliznice trávicí soustavy)

Dělení podle počtu vrstev:

• jednovrstevný - typický pro bezobratlé
• víceřadý - buňky nestejně vysoké, všechny nasedají na bazální membránu, sliznice dýchacího ústrojí savců
• vrstevnatý - vrstevnatý dlaždicový epitel pokožky
• přechodný - přizpůsobený roztahování a stahování orgánu (povrchové buňky jsou nějvětší a kryjí více buněk pod nimi), v močovém měchýři savců

Dělení podle funkce:

• krycí - chrání povrch těla (pokožka) a vystýlá dutiny (sliznice)
• resorpční - zajišťuje vstřebávání živin, na povrchu mohou být klky zvětšující povrch
• řasinkový - umožňuje pohyb nebo příjem potravy (na povrchu těla ploštěnek nebo v dýchacích cestách savců (posouvá cizorodé částice ven))
• smyslový - umožňuje přijímat podněty, obsahuje také smyslové buňky (podpůrná fce), (čichový epitel)
• žlázový - uzpůsoben k sekreci (vyměšování), obsahuje žlázové buňky
  • exokrinní žlázy - vylučují produkty na povrch epitelu, do vnitřní části dutého orgánu nebo na povrch těla
  • endokrinní žlázy - předávají produkty do krevního oběhu
• pigmentový - obsahuje pigment, je uzpůsoben k absorpci světla (sítnice)

Pojivo

• často spojuje nebo izoluje orgány, může být tekuté, rosolovité nebo pevné
• vyplňuje prostory mezi orgány
• poskytuje oporu měkkým částem těla
• slouží k ukládání rezervních látek, transportu živin a dýchacích plynů
• plní ochrannou fci (mechanickou i imunní)
• buňky tkáně odděleny mezibuněčnou hmotou, která vzniká jejich činností

1. Pojiva výplňová a oporná

• nachází se také u bezobratlých (mezoglea láčkovců, parenchym kroužkovců)

u obratlovců rozlišujeme:

• vazivo
• chrupavka
• kost
• zubní tkáň

VAZIVO

• složeno z vazivových buněk (fibrocytů, fibroblastů (produkují mezibuň. hmotu), makrofágů, pigmentových či tukových buněk) a mezibuněčné hmoty, která má složku vláknitou (kolagenní nebo elastická vlákna) a amorfní (rosolovitá až polotekutá hmota)

Rozlišujeme:

1. řídké v. - rosolovitá základní hmota, nejrozšířenější, tvoří obaly orgánů, slizniční a podslizniční vazivo, podkožní vazivo atd.
2. tukové v. - obsahuje tukové buňky, mechanicky a tepelně izoluje, je energetickou rezervou
3. tuhé v. - převládá vláknitá složka s menším množstvím buněk a zákl. hmoty, tvoří hlavně šlachy, vazy a kloubní pouzdra

CHRUPAVKA

• větší množ. mezibuň. hmoty
• neobsahuje cévy
• chondrocyty - buňky, které ji tvoří

Dělení podle složení mezib. hmoty:

• hyalinní - nejrozšířenější, průsvitná, převažuje mez. buň. hmota s kolagenními vlákny, na povrchu tuhé kolagenní vazivo - vyživuje chrup. a umožňuje růst.
  • hrtan, chrupavka nosu a kloubů
• elastická - pružná (kolagenní i elastická vlákna), nažloutlá
  • v ušním boltci, v části Eustachovy trubice
• vazivová - odolná vůči tahu a tlaku (silná kolagenní vlákna), neprůsvitná
  • meziobratlové ploténky

KOST

• tvoří kostru
• mezibuněčná hmota tvořená kolagenními vlákny, na jejichž povrchu se ukládají anorganické látky (fosforečnan vápenatý), kostní buňky (osteoblasy, osteocyty, osteoklasty)

Dělení podle struktury:

• hutná (kompaktní) - pevná a tvrdá, ve středních částech dlouhých kostí a na povrchu plochých, Haversovy kanálky - pro cévy a nervy
• houbovitá (spongiózní) - tvořena sítí kostních trámečků, nachází se v hlavicích dlouhých kostí, ve středních částech kostí plochých a tvoří krátké kosti

ZUBNÍ TKÁŇ

• zubovina, zubní dřeň, cement a sklovina
• zubní buňky, zubní hmota - zubovina (dentin) tvořená kolagenem a anorg. složkou (fosforeč. vápenatý)
• kořen zubu kryt cementem, korunka sklovinou epitelového původu (email)

2. Pojiva trofická

• tělní tekutiny - tvoří vnitřní prostředí organismu a zajišťují rozvod živin, hormonů, dýchacích plynů a odstraňování zplodin mtb
• udržování homeostázy

Pojiva bezobratlých:

• hydrolymfa - žahavci
• hemolymfa (krvomíza) - u bezobratlých s otevřenou cévní soustavou
• krev - u bezob. s uzavřeným cévním systémem

Pojiva obratlovců:

KREV

• krevní plazma
• erytrocyty - u savců bez jádra, odstraňovány v játrech a slezině
• leukocyty
  • granulocyty
    • neutrofilní - schopny fagocytózy
    • eosinofilní - parazitic. onemocnění a alergie
    • bazofilní - obsahují heparin a histamin
  • agranulocyty
    • lymfocyty - T- a B-
    • monocyty - fagocytóza
• trombocyty - pouze u savců, srážení krve
  • u ryb, obojživelníků, plazů a ptáků koagulocyty

Krvetvorba probíhá v kostní dřeni, slezině, brzlíku, lymf. uzlinách (u primitivnějších org. ve střevní stěně či ledvinách)

Největší erytrocyty u obojživelníků, nejm. u savců

MÍZA (lymfa)

• v lymfatických cévách
• obsahuje lymfocyty

TKÁŇOVÝ MOK

• tvoří se prostupováním tekutiny z krve stěnami vlásečnich do mez. buň. prostor
• podobné složení jako plazma, méně bílkovin
• zprostředkovává látkovou výměnu mezi krví a buňkami
• z tkání odváděn lymf. tkáněmi do krve

Svalová tkáň

• tvořena myocyty, které se po podráždění stahují
• kontrakci umožňují kontraktilní vlákna myofibrily

Typy:

HLADKÁ

• z protáhlých vřetenovitých jednojaderných buněk
• v těle většiny bezobratlých (tvoří útrobní i pohybovou svalovinu)
• u obratlovců tvoří stěny vnitřních orgánů (cév, střeva,…)
• je inervována vegetativními nervy
• není ovládána vůlí

PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ

• z mnohojaderných svalových vláken
• vlákna se spojují ve svazky obalené vazivem
• více svazků tvoří sval, který kryje společná vazivová pochva
• vazivové obaly jsou prostoupeny nervy a cévami
• u obratlovců součástí kosterních svalů
• inervována mozkomíšními nervy, stahy vyvolá pouze signál z CNS
• ovládána vůlí

SRDEČNÍ

• z jednojaderných úseků propojených mezibuněčnými spoji - interkalárními disky (při stahu srdce přenášejí signály od jedné buňky do druhé)
• tvoří srdce obratlovců
• enervována vegetativními nervy, částečně autonomní řízení stahů, tvorba vlastních akčních potenciálů
• není řízena vůlí
• stálá a rytmická aktivita

Nervová tkáň

• zajišťuje příjem a vedení vzruchu
• tvoří NS

Tvoří ji:

• neurony
  • axon - vede podráždění z buňky
  • dendrity - vedou podráždění do buňky
• gliové b. - pomocné, ochranná, oporná, výživná, regenerační fce

Typy NT

• šedá hmota - tvořena těly nervových buněk
• bílá hmota - tvořená nervovými vlákny (axony)

Spojení mezi neurony umožňuje synapse

Dělení neuronů:

• aferentní (senzitivní) - spojené svými výběžky s receptory
• eferentní (motorické) - spojené s buňkami výkonných orgánů
• interneurony - spojené s jinými neurony

Evoluce orgánových soustav

Kosterní

• zajišťuje tvar těla, chrání vnitřní orgány

OPORA TĚLA BEZOBRATLÝCH

• hydroskelet - udržuje tvar těla pomocí tlaku vnitřních tekutin v součinnosti se svaly (žahavci, ostnokožci, kroužkovci,…)
• vnější kostra (exoskelet - z ektodermu) - výhodná pro malé živočichy, ochrana před predátory, ovlivňuje pohyb či růst (svlékání kutikuly u členovců)
  • vápenaté schránky - lastury a ulity u měkýšů, schránky korálů
  • vnější chitinová kostra členovců - na její výběžky se zevnitř upínají příčně pruhované svaly uskutečňující pohyb
• vnitřní kostra
  • vápenaté destičky ostnokožců, jehlice hub

OPORA TĚLA OBRATLOVCŮ

• charakteristická vnitřní kostra (endoskelet - mezodermální původ)
• výhodou je jeho růst současně s ostatními částmi těla
• vývojovým předchůdcem je struna hřbetní - pod nervovou trubicí v hřbetní části těla strunatců, během embryogeneze dochází často k její redukci, u obratlovců je postupně nahrazována páteří
• kostra může být chrupavčitá (mihule, paryby, jeseteři), u většiny je kostěná (u vývojově vyšších obratlovců jsou v dospělosti chrupavčité jen malé části kostry, např. mečovitý výběžek hrudní kosti, koncové části žeber)

Kostra obratlovců:

• osová k. - postupně se diferencuje s přechodem živočichů na souš, je tvořena páteří a hrudníkem (pokud je vytvořen)
• lebka
  • mozková část - chrání mozek a smyslové orgány
  • obličejová č. - slouží k příjmu potravy
• kostra končetin
  • ploutve ryb - stabilizace těla, zdrojem pohybu je ocasní svalstvo
  • končetiny suchozemských obratlovců - člení se na pletenec (lopatkový a pánevní) a volnou končetinu (kostra vlastní končetiny)

Pohybová

• pohyb těla nebo jeho částí je odpověď organismu na podráždění
• umožňuje vyhledávání potravy a jedinců opačného pohlaví, únik z nevhodného prostředí nebo před nebezpečím

POHYB BEZOBRATLÝCH

Používají nejčastěji k pohybu:

• podkožní svalový vak - u velké části bezobratlých, tvořen několika vrstvami hladké svaloviny, umožňuje nejen pohyb, ale také pohání tělní tekutiny
• příčně pruhovaná svalovina - podk. sval. vak se rozpadá na skupiny svalů, které se upínají na jednotlivé části vnější kostry (členovci)

POHYB OBRATLOVCŮ

• zajištěn kosterní svalovinou - příčně pruh. svaly, které se upínají na vnitřní kostru
  • vodní obratlovci (mihule, paryby, ryby) - svalovina tvořena segmenty uspořádanými v souvislý svalový plášť (oddělují se jen svaly pro pohyb ploutví)
  • suchozemští obratlovci - velké množství skupin svalů upínajících se na části kostry (svaly, hlavy, krku, trupu, ocasu, končetin)

Trávicí

• zajišťuje příjem, transport a výdej látek v těle
• metabolismus - souhrn enzymatických reakcí zajišťujících přeměnu látek a energií (odbourávání a syntézu)
• příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebávání živin a odvod nestrávených zbytků potravy z těla

TRÁVICÍ SOUSTAVA BEZOBRATLÝCH

• u některých není vyvinuta - příjem celým povrchem těla (osmoticky) - tasemnice
• ektodermální původ (kromě žláznatého žaludku)

Dělení:

1. láčka - vakovitá dutina s jediným otvorem (současně přijímací i vyvrhovací otvor) - polypovci
2. gastrovaskulární soustava - složitější láčka, zajišťuje trávení i rozvod živin ke tkáním - medúzovci, ploštěnky, motolice
3. trávicí trubice - dva otvory (ústní a řitní), je rozlišena na ústní dutinu (se slinnými případně jedovými žlázami), hltan (vychlípitelný, případně sací), jícen, žaludek, střevo a konečník (popř. doplněna žlázami - hepatopankreas)

TRÁVICÍ SOUSTAVA OBRATLOVCŮ

• tvoří ji trávicí trubice se dvěma otvory a přídatnými orgány
• převážně entodermálního původu, z ektodermu vznikají jen dutina ústní, hltan, jícen, konečník a řitní otvor

Části:

1. ústa - ohraničena čelistmi (kromě mihulí), jazyk, zuby (chybí u želv a ptáků, u velryb přeměněny v kostice), sliny ze sliných žláz (u savců a některých ptáků i částečné trávení polysacharidů ptyalinem)
2. hltan a jícen - posouvají potravu do žaludku
3. žaludek - mechanické zpracování a trávení (chybí u kruhoústých, mihulí a některých ryb), ptáci mají žláznatý a svalnatý žaludek, přežvýkavci čtyřdílný - bachor, čepec, knihu a slez
4. střevo - trávení a vstřebávání živin, plocha zvětšena spirální řasou (ryby, paryby), nebo klky (ptáci, savci), u vývojově vyšších obratlovců rozlišujeme tenké střevo (dvanáctník, lačník, kyčelník) a tlusté střevo (slepé, tračník a konečník) - zakončeno řitním otvorem nebo kloakou (společným vývodem trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy - obojživelníci, plazi, ptáci, vývojově nižší savci)
5. játra, slinivka břišní - přídatné orgány, napomáhají trávení a zpracování

Při průchodu potravy jednotlivými oddíly tráv. trub. jsou živiny štěpeny enzymy

Vylučovací

• odstraňování odpad. látek z těla
• přecházejí z tkání do krve (krvomízy) a jsou odfiltrovány vylučovacím ústrojím z těla
• odstranění především dusíkatých látek (produkty mtb a bílkovin)
  • vodní bezobratlí - vylučování dusíku ve formě amoniaku nebo amonných solí
  • suchozemští bezobratlí, většina plazů a ptáci - kyselina močová
  • savci, žraloci, korýši a ostnokožci - močovina
  • některé ryby, obojživelníci a vodní želvy - vylučují současně močovinu i amoniak

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA BEZOBRATLÝCH

• protonefridie - vývodné kanálky na vnitřní straně s plaménkovými buňkami (opatřené bičíky, které pohánějí tekutinu směrem k vývodu) (ploštěnci)
• metanefridie - vývodné kanálky s obrvenými nálevkami, typické najdeme u kroužkovců, modifikované u měkkýšů nebo korýšů
• malphigické trubice - tenké trubice ústící do střeva (stonožkovci, hmyz, někteří klepítkatci)

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA OBRATLOVCŮ

• ledviny složené z:
  • nefronů - základní anatomické a fční jednotky ledvin, obsahují:
    • krevní vlásečnice (klubíčko vlásečnic v Bowmanově váčku) - filtrace krve a vznik primitivní moči
    • soustava ledvinných kanálků (proximální tubulus, Henleova klička, distální tubulus) - vstřebávání vody, živin a některých solí z primární moči zpět do těla, vznik definitivní moči
• vývodné cesty močové
  • močovod - kloaka
  • močovod - močový měchýř - močová trubice

Dýchací

• výměna dýchacích plynů (O2 a CO2) mezi vnějším prostředím a buňkami tkání

Typy dýchání:

• vnější - výměna plynů mezi vnějším prostředím a tělem
• vnitřní - uvnitř tkání

DÝCHACÍ SOUSTAVA BEZOBRATLÝCH

• bezobratlí mohou dýchat celým povrchem těla (žahavci, ploštěnci, máloštětinatci, drobní členovci)

Dýchací orgány:

• žábry - vychlípeniny pokožky (mnohoštětinatci, někteří měkkýši, vodní korýši)
• plicní vaky - dýchací orgány na zadečku, vchlípení pokožky (pavouci, štíři)
• plášťová dutina - bohatě prokrvená, podobná plicním vakům (suchozemští plži)
• vzdušnice (tracheje) - soustava chitinovou spirálou vyztužených trubic, prochází celým tělem a ústí navenek řadou otvorů (stigmat) (stonožkovci, hmyz, někteří pavoukovci)

DÝCHACÍ SOUSTAVA OBRATLOVCŮ

• žábry - útvary z dobře prokrvených žaberních lístků vytvořených na žaberních obloucích jako vychlípeniny stěn žaberních otvorů
  • vnitřní - v žaberní dutině (paryby nekryté, ryby kryté skřelemi)
  • vnější - vyčnívají do vodního prostředí (larvy ocasatých obojživelníků)
• plíce - hlavní dýchací orgán u dospělých obojživelníků a vyšších obratlovců, jsou párové
  • obojživelníci - vakovité plíce, vzduch pouze polykají (nemají hrudní koš), dýchají i kůží
  • plazi - v plicích jsou záhyby a přepážky (u hadů pouze pravá plíce, levá je zakrnělá)
  • ptáci - plíce malé, málo roztažitelné, pokračují v plicní vaky zasahující mezi vnitřní orgány (umožňují dokonalejší dýchání, vzduch prochází plícemi dvakrát)
  • savci - nejdokonalejší, bohatě prokrvená tkáň z plicních sklípků, dýchání umožňuje hrudní koš (mezižeberní svaly) a bránice

dýchací cesty - vznikají u obojživelníků, plazů, ptáků a savců, tvoří je nozdry, dutina nosní, hrtan, průdušnice, 2 průdušky, v plicích se dělí na průdušinky končící v plicních sklípcích

Cévní

• zajišťuje obvod tělních tekutin, rozvádí dýchací plyny, živiny, hormony a jiné látky k buňkám tkání, odvádí odpadní látky z tkání, udržuje stálou těl. teplotu (u teplokrevných) a řídí osmotický tlak v těle

OBĚHOVÁ SOUSTAVA BEZOBRATLÝCH

• uzavřená - v cévách koluje krev, míza volně v tkáních, s krví se nemísí, centrem soustavy je hřbetní céva (kroužkovci)
• otevřená - krvomíza se volně rozlévá do mezibuň. prostor, do pohybu je uváděna různě členěným srdcem (měkkýši, členovci)

OBĚHOVÁ SOUSTAVA OBRATLOVCŮ

• uzavřená, krev koluje v systému cév, do pohybu je uváděna pohyby srdce umístěného na břišní straně těla
  • vodní obratlovci - žábry, jednoduchý krevní oběh, krev proudí ve směru srdce - žábry - tělo - srdce
  • suchozemští obratlovci:
    • velký krevní oběh (tělní) - krev proudí ve směru srdce - tělo - srdce
    • malý k. o. (plicní) - ve směru srdce - plíce - srdce

srdce

• ryby - žilný splav, 1 síň, 1 komora, tepenný násadec
• obojživ. - 2 síně, 1 komora
• plazi - 2 síně, 2 komory s neúplnou přepážkou
• ptáci a savci - 2 síně, 2 úplně oddělené komory

mízní soustava

• vytvořena pouze u obratlovců (poprvé u obojž.)
• tvoří ji lymfatické kapiláry - začínají slepě v tkáních, spojují se ve větší lymfatické cévy - mízovody - spojují se do jediné cévy ústící do horní duté žíly
• v mnoha místech utvořeny mízní uzliny - shluky lymfoidní tkáně

Smyslová

• zprostředkování organismu informací o vnějším i vnitřním prostředí

smyslové orgány tvoří:

• vlastní smyslové buňky - receptory (čidla)
  • exteroreceptory - informace o vlastnostech vnějšího p.
  • interoreceptory
    • proprioreceptory - registrují polohu, pohyb a napětí svalů, šlach a kloubů
    • visceroreceptory - registrují změny ve vnitřních orgánech
• pomocné útvary - pomáhají při zachycování podnětu (zvukovody)
• ochranná zařízení - víčko s řasami

podle povahy přijímaného podnětu dělíme na:

1. mechanoreceptory
   • hmatový orgán - po celém povrchu těla, občas soustředěny (makadla, tykadla, chapadla, končetiny,…)
     • bezobratlí - primární smyslové buňky a volná nervová zakončení
     • obratlovci - volná nervová zakončení (vnímání bolesti) a speciální hmatová tělíska
   • interoreceptory - tlak a bolest ve vnitřních orgánech (visceroreceptory) a v pohybovém aparátu (proprioreceptory)
   • proudový orgán - u vodních org., vnímání proudění a tlaku vody
     • bezobratlí - celým povrchem těla (ploštěnky)
     • ryby - postranní čára - orientace ve vodě za tmy
   • polohový orgán - poloha těla nebo jeho částí v prostoru, gravitace, pohyblivá tělíska uložená v uzavřeném váčku se smyslovými brvami - statocystě
     • bezobr. - statocysta často spojena s vněj. prostřed. a naplněna vodou
     • obr. - uložena ve vnitřním uchu
       • rovnovážné ústrojí (statické) - poloha těla a orgánů
       • pohybové (kinetické) -
   • sluchový orgán - membrána rozechvívající se zvukem
     • bezobratlí - tympanální orgány
     • obr.
       • vnitřní ucho - se sluch. buňkami Cortiho orgánu - uložené v lebeční stěně
       • střední ucho - bubínek, středoušní kůstky (savci (kladívko, kovadlinka, třmínek), ostatní (columella)) - poprvé u obojživelníků
       • vnější ucho - zvukovod, boltec - dokonale vytvořené až u savců
2. termoreceptory
   • bezobratlí - na tykadlech nebo ústním ústrojí (u hmyzu)
   • obrat. - na celém povrchu těla (někdy se soustřeďují na urč. místech), chladová (Krauseho tělíska) a tepelná čidla (Ruffiniho tělíska) zachycují tepelné vlnění v okolí organismu, stavbou se podobají hmatovým tělískům
3. chemoreceptory
   • čichový orgán - buňky s citlivými brvami, které vnímají molekuly látek v plynném skupenství
     • bezobratlí - na tykadlech, pokožce i jinde
     • obrat. - v nosní dutině, různě složité
   • chuťový orgán - buňky soustředěny v okolí ústního otvoru
     • bezobr. - např. na chodidlech
     • obr. - v dutině ústní, tvořen chuťovými pohárky se smysl. buňkami
4. fotoreceptory
   • vnímání intenzity světla - pouze světlo a stín, bez pigmentu, na různých částech těla (žížala)
   • směrové vidění - oči z jedné strany zastíněny pigmentem - rozeznání směru dopadajících paprsků
     • ploché oči - medůzy
     • miskovité - ploštěnky
   • obrazové vidění - rohovka, čočka, sklivec - rozeznání obrysů a struktury pozorovaného objektu
     • komorové oko - na sítnici jednotný převrácený obraz pozorovaného objektu (hlavonožci, obratlovci)
     • složené oko - mnoho facetových ok (ommatidia), každé zobrazuje pouze část pozorovaného objektu, dohromady mozaikový přímý obraz (členovci)

Nervová

• souhra funkcí jednotlivých orgánů a orgán. soustav a reakce organismu na vnější a vnitřní podněty
• zahrnuje orgány, které s endokrinními žlázami regulují a řídí většinu těl. fcí
• funkčně nadřazena ostatním soustavám

NS BEZOBRATLÝCH

• difúzní (rozptýlená) - nejprimitivnější, po těle nepravidelně rozptýlené propojené nervové buňky (dotýkají se výběžky), reakce na podněty z prostředí, všesměrná (žahavci)

u dalších typů se objevuje centralizace - seskupování nervových buněk, zhuštění nerv. tkáně do zauzlin (ganglií)

• žebříčková - z centrálního ganglia vybíhají dva provazce , které jsou v každém tělním článku, jsou navzájem propojené nerv. spojkami (podélně konektivy, příčně komisurami), v místech spojení komisur s konektivy vznik ganglií (někteří ploštěnci a kroužkovci)
• gangliová - podtyp žebříčkové, nervová hmota se koncentruje především do ganglií, jejich počet se redukuje, nerv. buňky se seskupují v nervové pruhy a ganglia (částečně kroužkovci, někteří měkkýši, členovci)

NS OBRATLOVCŮ

trubicovitá NS - typická pro všechny strunatce (náznaky už u polostrunatců)

• centrální nervový systém CNS - mozek a mícha
• obvodové nervy

u všech strunatců stejná stavba, liší se členitostí a velikostí částí mozku

mozek

• prodloužená mícha - pokračování páteřní míchy, uloženy spojovací dráhy, centrum dýchání, oběhu, aktivity a spánku
• mozeček - koordinace pohybu a polohy těla, největší u plazů, ptáků a savců, kteří vykonávají rychlé a složité pohyby
• střední mozek - u vývojově nižších hlavním mozkovým centrem, u vyšších hlavním přepojovacím centrem zrakovým a sluchovým, u ryb centrem vjemů postranní čáry, u ptáků zrakovým
• mezimozek - vegetativní funkce (regulace přijímání potravy, tělesné teploty, ovulace,…), spodní část spojena s nejvýznamnější endokrinní žlázou - hypofýzou, která řídí činnost ostatních endokrinních žláz
• přední mozek - u vývojově nižších je centrem čichu, u vyšších hlavním mozkovým centrem - tvořen dvěma hemisférami (polokoulemi), které u plazů, ptáků a savců mají druhotnou kůru mozkovou, plocha se zvětšuje vytvářením vrás a závitů

mícha

• v páteřním kanálu
• jednotná stavba
• jednodušší reflexy
• zajišťuje spojení mozku a periferních částí těla
• odstupují z ní párové míšní nervy
• vývojově nejstarší část NS

obvodové nervy

• periferní nervstvo spojující CNS a ostatní části těla
  • mozkomíšní nervy - z mozku vystupují párové mozkové nervy (12 párů mozkových nervů u vyšších obratlovců, deset párů u nižších), z míchy odstupují párové míšní nervy
  • vegetativní nervy (autonomní) - řídí činnost vnitřních (útrobních) orgánů, tvoří je systém sympatiku a parasympatiku

Rozmnožovací

NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ

• dělení - nový jedinec ze skupiny buněk mateřského organ. a regenerací jsou obnoveny chybějící orgány, př. strobilace medúzovců, ploštěnky
• pučení - nový jedinec ze skupiny buněk, mateřský jedinec zachovává svou stavbu, nový s ním zůstává ve spojení, pak se oddělí (žahavci), nebo zůstane spojen trvale a tvoří se kolonie (korálnatci)

polyembryonie - zárocek se během rýhování nebo i později rozpadne na dvě či více částí, z každé nový zárodek, který pokračuje normálním vývojem (jednovaječná dvojčata)

partenogeneze - vývin nového jedince z neoplozeného vajíčka bez účasti samčí gamety (vířníci, strašilky, pakobylky)

heterogonie - střídání pohlavního a partenogenetické fáze (perloočky, mšice)

apomixie - partenogeneze u rostlin

POHLAVNÍ R.

• splynutí dvou pohlavních buněk (gamet) vyvýjejících se v pohlavních orgánech - gonádách
  • vajíčka - samičí, velké a nepohyblivé, zásoba výživných rezerv, vznik ve vaječnících
  • spermie - samčí, malé a pohyblivé, ve varlatech
• zralé gamety jsou haploidní, splynutím vznikne diploidní zygota (oplozené vajíčko), která je základem nového jedince

živočichové mohou být:

• hermafrodité - v těle gonády obojího typu (plži, žahavci, ploštěnci)
• gonochoristé - oddělené pohlaví, každý jedinec jeden typ gonád (hlavonožci, členovci, obratlovci)

sexuální dimorfismus - samec a samice se liší sekundárními znaky

VZNIK A VÝVOJ POHL. BUNĚK

Vývoj samčích p. b.

• v semenných kanálcích varlete, spermatogeneze
• prapohlavní buňky se mění ve spermatogonie, které se mitoticky množí a následně mění na primární spermatocyty, nastává meióza:
  1. redukčním dělením vznikají z každého primárního spermatocytu dva sekundární spermatocyty
  2. redukč. dělením vznikají z každého sekundárního spermatocytu dvě spermatidy, které se dále vyvíjejí ve **********************************************spermie (**********************************************proces spermatelióza)

Vývoj samičích pohlavních buněk

• ve vaječnících, oogeneze
• prapohlavní buňky se mění v oogonie, které se mitoticky množí a následně se mění na primární oocyty, nastává meióza:
  1. v profázi 1. redukčního dělení se vývoj zastaví a nastává růstová fáze primárního oocytu, vývoj pokračuje až v pohlavní dospělosti, na konci 1. red. děl. vzniká z každého primárního oocytu velký sekundární oocyt a malá pólová buňka
  2. redukčním dělením sekundárního oocytu vzniká ootida (zralé vajíčko) a druhá pólová buňka (první pól. b. se dále dělí na dvě, všechny tři vzniklé pól. b. zanikají)

OPLOZENÍ

• splynutí samčí a samičí pohlavní buňky za vzniku zygoty

oplození:

• vnější - mimo tělo samice (vě vodě), obrovské množství pohl. buněk, aby se zvýšila pravděpodobnost jejich setkání a pravděpodobnost přežití oplozených vajíček
• vnitřní - v těle samice, hlavně u suchozemských, někdy u vodních živočichů, zpravidla vyvinuty specializované pohl. orgány

PRŮBĚH ZÁRODEČNÉHO VÝVOJE

• embryonální fáze
• začíná vznikem zygoty a končí opuštěním vaječných či zárodečných obalů (vylíhnutí)

období:

• blastogeneze - rýhování vajíčka a tvorba zár. listů (gastrulace)
• organogeneze - diferenciace buněk, tvorba tkání (histogeneze), tvorba základů orgánů (morfogeneze), je charakteristická růstem zárodku

RÝHOVÁNÍ VAJÍČKA

• začíná po vniknutí spermie do vajíčka a splynutí jejich jader
• z jednobuněčné zygoty vzniká opakovaným mitotickým dělením mnohobuněčný útvar
• vznikají nové buňky - blastomery - chybí jim růstová fáze, útvar tedy nemění svou velikost
• ke konci rýhování vzniká přechodný mnohobuněčný útvar morula
• vycestováním vnitřních buněk k povrchu vzniká konečné stadium rýhování - blastula
  • blastoderm - vrstva buněk obklopující dutinu
  • blastocoel - prvotní tělní dutina
• u placentálních savců je konečným stadiem rýhování blastocysta
  • embryoblast - vnitřní skupina buněk, základ zárodku
  • trofoblast - vnější skupina buněk, slouží k výživě (později se z něj vytvoří zárodečný obal - chorion)

GASTRULACE

• tvoří se zárodečné listy, které jsou podkladem pro tvorbu orgánů
• vzniká gastrula, jejíž součástí je:
  • ektoderm - vnější zár. list
  • entoderm - vnitřní
  • mezoderm - střední, vystýlá pravou tělní dutinu coelom, vznik nejčastěji vychlípením části entodermu do blastocoelu za vzniku coelomových váčků
• u obratlovců nastává také neurulace, při níž vzniká základ nervové soustavy z buněk ektodermu - tím končí gastrulace a současně blastogeneze

rozlišení živočichů dle počtu zárodečných listů a zp. dalšího vývoje

• diblastica - tělo tvořeno ektodermem a entodermem (žahavci)
• triblastica - ektoderm, entoderm, mezoderm
  • prvoústí - NS umístěna na břišní straně těla, z prvoúst (prvotního ústního otvoru gastruly) později vzniká ústní otvor, rozeznáváme 3 typy tělních dutin:
    • schizocoel - nepravá těl. dut. vyplněná parenchymem (ploštěnci)
    • pseudocoel - ve schizocoelu potlačen parenchym a vzniká dutina vyplněná mízou (hlísti)
    • coelom - pravá tělní dutina (měkkýši, kroužkovci, členovci)
  • druhoústí - NS umístěna na hřbetní straně těla, z prvoúst se tvoří zakončení trávicí trubice (řitní otvor), druhotně na opačném konci ústní otvor, všichni druhoústní mají coelom (ostnokožci, strunatci)

živočichové s coelomem mohou mít tělo:

• nečlánkované (měkkýši)
• článkované homonomně (stejnoměrně) - kroužkovci
• článkované heteronomně (nerovnoměrně) - členovci, druhoústí

ORGANOGENEZE

• růst a vývin orgán. základů
  • ektodermální původ - pokožka a její deriváty, NS, exkreční orgány bezobratlých, vzdušnice hmyzu, výstelka začátku a konce TS
  • entodermální - výstelka trávicí trubice, játra a slinivka (žlázy TS), plíce obratlovců, štítná žláza, příštítná tělíska, brzlík
  • mezodermální - svalové tkáně, pojivové t., vnitřní kostra, exkreční orgány obratlovců, pohlavní orgány a jejich vývody, cévy, srdce, krev, výstelka coelomu

VÝVOJ NEPŘÍMÝ

• období vývoje zárodku krátké
• mezi zárodek a dospělou formou stadium larvy
• houbovci, žahavci, mlži, kroužkovci, korýši, hmyz, ostnokožci, obojživelníci

VÝVOJ PŘÍMÝ

• vývoj zárodku dlouhý
• nový jedinec se podobá dospělci
• umožněn existencí zárodečných obalů, které zárodek chrání a nahrazují mu fylogeneticky původní vodní prostředí

dělení obratlovců podle tvorby zárodečných obalů

• anamnia - obaly netvoří (ryby, obojživelníci)
• amniota - 3 zár. ob. (plazi, ptáci, savci)
  • amnion - vnitřní obal, tvoří amniovou dutinu vyplněnou amniovou tekutinou
  • chorion - kryje amnion
  • alantois - srůstá s chorionem, přivádí k němu krevní cévy, zprostředkuje dýchání a látkovou výměnu

u placentálů chorion vrůstá klky do děložní sliznice matky a vytváří placentu, která je spojena pupečníkem se zárodkem

ROZMNOŽOVACÍ SOUSTAVA BEZOBRATLÝCH

gamety v těle mohou vznikat:

• bez přesné lokalizace (ploštěnky)
• v pohlavních orgánech bez vývodů, gamety jsou uvolněny protržením jejich stěny do láčky, tělo opouští ústy (žahavci)
• v pohlavních orgánech s vývody (s různorodou stavbou), u většiny bezobratlých

ROZ. SOUST. OBRATLOVCŮ

jsou vytvořeny pohlavní orgány, na ně navazující vývody a pářicí orgány

• samčí pohl. soust.
  • varlata - párová (s výjimkou mihulí), tvoří se zde spermie, savci mají i nadvarlata
  • vývody - chámovody, spojují se s močovou tubicí
  • pářicí orgán - pyj (savci, někteří ptáci, krokodýli)
• samičí
  • vaječníky - párové, nepárové (ptáci, žraloci)
  • vývody - vejcovody, samostatné (oddělené od moč. cest), ve vejcovodech získávají vajíčka obaly, ústí do kloaky (s výjimkou živorodých savců)
  • děloha - pouze u živorodých savců, oplozené vajíčko se v ní zahnízdí a vyvíjí se zárodek
  • pářicí orgány - pochva