Přeskočit na hlavní obsah

12. Oběhová soustava člověka. Tělní tekutiny.


Oběhová soustava člověka. Tělní tekutiny.

Tělní tekutiny - funkce, složení. Krev - plazma, krevní buňky, obranný imunitní systém.Krevní oběhy, krevní tlak. Stavba a vlastnosti cév.Srdce - stavba, činnost. Srdeční infarkt.Mízní soustava - stavba, funkce.

Tělní tekutiny

Složení

  • voda - jako nitrobuněčná tekutina, i extracelulární
  • anorganické a organické látky

Mimobuněčná tekutina

  • tvoří vnitřní prostředí

dělí se na:

  • krev
  • mízu
  • tkáňový mok

stálost vnitřního prostředí - homeostáza

KREV

Funkce:

  1. specifické
    • udržování homeostázy (osmotického tlaku, pH)
    • obranné
    • schopnost srážení
  2. transportní
    • přenášení dýchacích plynů
    • rozvod živin a odvod zplodin
    • účast na řízení (přenášení hormonů, vitaminů)
    • rozvod tepla po těle (vyrovnání teplotních rozdílů mezi orgány)

Složení:

Krevní plazma

  • tekutá složka krve
  • průhledná, nažloutlá
  • 91% vody, 8% rozpuštěných organických látek - hlavně bílkoviny (albuminy, globuliny, protrombin, fibrinogen) a glukóza, 1% anorganické látky (chlorid sodný a hydrogenuhličitan sodný)
  • pH je 7,4

Krevní tělíska

  • červené krvinky (erytrocyty)

    • bezjaderné, tvar disku
    • počet kolísá (muži asi 5-5,5 milionů, ženy 4,5 milionů)
    • s nadmořskou výškou se jejich počet zvyšuje
    • novorozenci vyšší počet
    • hemoglobin - červené krevní barvivo, váže se na něj kyslík za vzniku dioxygenhemoglobinu, z něhož se ve tkáních kyslík opět uvolňuje
    • tvoří se a dozrávají v kostní dřeni, po 120 dnech zanikají ve slezině
    • z uvolněného hemoglobinu se tvoří žlučové barvivo bilirubin, železo je využito k tvorbě nového hemoglobinu a jen část železa se z těla vylučuje a musí být doplňováno potravou
    • ke vzniku červených krvinek je třeba vitamin B12 a hormon erytropoetin vznikající v ledvinách
    • sedimentace červených krvinek - vyšetření srážení krve, u zdravých lidí pomalá
    • hematokrit - objemový podíl červených krvinek v krvi
  • bílé krvinky (leukocyty)

    • pravé buňky - obsahují jádro
    • nemají stálý tvar
    • jejich počet kolísá
    • rozlišujeme:
    1. granulocyty

      • mají v cytoplazmě granula, která se dají barvit různými barvivy
      • tvoří se v kostní dřeni

      eosinofilní - fagocytují

      bazofilní - obsahují protisrážlivou látku heparin

      neutrofilní - fagocytují

    2. agranulocyty

      • neobsahují granula

      a) monocyty - největší leukocyty

      • po výstupu z krve do tkání se mění na makrofágy a zde fagocytují:

      b) lymfocyty - z kmenových buněk kostní dřeně

      T-lymfocyty

      • dozrávají v brzlíku a vykonávají buněčnou imunnitu - namířenou proti buňkám transplantovaných tkání a proti pozměněným buňkám (nádorovým, napadeným viry) vlastního těla

      B- lymfocyty

      • odpovídají za imunitu humorální
      • na povrchu obsahují receptory pro vazbu antigenu
      • vytvářejí protilátky (imunoglobuliny)
      • při prvním setkání s antigenem vzniká primární imunitní reakce, při druhém nastává rychlá a účinná sekundární imunitní reakce - v těle přítomny buňky s pamětí na první setkání
      • aktivní imunizace - očkování
      • pasivní imunizace - hotové protilátky

      Imunita

      • schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům

      a) Imunita specifická - zprostředkovaná specifickým imunitním systémem (T- a B-lymfocyty)

      b) Imunita nespecifická, na ní se podílejí

      • lidská kůže, pot
      • sliny - lysozom
      • kyselina chlorovodíková v žaludku
      • fagocytující buňky (eosinofilní a neutrofilní granulocyty, monocyty a makrofágy)
      • interferony - látky produkované napadenými látky, vážou se na zdravé buňky, které se stávají rezistentní
      • zvýšení tělesné teploty účinkem pyrogenů, uvolňovaných některými leukocyty
  • krevní destičky (trombocyty)

    • vznik v kostní dřeni
    • nemají jádro, žijí jen několik dní
    • zastavování krvácení

    Srážení krve:

    • při poranění cévy se na vzduchu rozpadají trombocyty a uvolňují enzym trombokinázu, která přeměňuje za přítomnosti Ca2+ iontů protrombin obsažený v krevní plazmě na trombin
    • jeho působením se mění v plazmě rozpustná bílkovina fibrinogen na nerozpustný fibrin
    • ten vytváří síť vláken, ve které se zachytí krvinky (vznikne krevní koláč), a tím se céva uzavře
    • zbývající nažloutlá tekutina je krevní sérum (krevní plazma bez fibrinogenu)
    • po uzavření cévy začnou působit protisrážlivé faktory, jejich nedostatek může způsobit trombózy - ucpání cévy embolie

tělo muže 5-6 l krve, ženy 4,5 l

organismus snese bez potíží ztrátu 0,5 l krve

Krevní oběh

Velký (tělní) krevní oběh

  • začíná srdečnicí (aortou)

  • ta se po svém výstupu z levé komory srdeční stáčí nalevo dozadu (oblouk aorty), větví se na 2 kyčelní tepny

  • z oblouku aorty kromě 2 věnčitých tepen vystupují:

    • hlavopažní tepna - dále se větví na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu
    • levá krkavice
    • levá podklíčková tepna

    krkavice zásobují krví hlavu, tepny podklíčkové vstupují do horních končetin

    • aorta sestupná - průchodem skrze bránici rozdělena na oddíl hrudní a oddíl břišní

Malý krevní oběh

  • začíná z pravé komory kmenem plicním, který se rozděluje na 2 tepny plicní, zanořující se do pravé a levé plíce
  • větví se na tepénky a vlásečnice ve stěnách plicních sklípků, do nichž přivádějí odkysličenou krev
  • okysličená krev z plic se sbírá do 4 plicních žil, přivádějících krev do levé předsíně

Krevní cévy

TEPNY (arterie)

  • vedou krev ze srdce
  • stěny jsou velmi pružné a pevné
  • uvnitř vystlány vrstvičkou plochých endotelových buněk
  • okolo nich kruhovitě uspořádáno hladké svalstvo
  • na povrchu řidší vazivový obal, v němž se nachází jemná síť vegetativních nervů
  • větví se do vlásečnic

VLÁSEČNICE (kapiláry)

  • stěny tvoří vrstva endotelových buněk
  • hustě prostupují většinu tkání - chybí jen v pokožce, pokožkových útvarech (nehtech, vlasech, chlupech a oční rohovce) a chrupavkách
  • jejich tenkou stěnou prostupují kyslík a živné látky z krve do tkání (neprostupují bílkoviny, červené krvinky a krevní destičky) a z tkání do krve oxid uhličitý a odpadní látky metabolismu
  • jejich stěnou mohou prostupovat leukocyty do mezibuněčných prostor (diapedéza) a uplatňovar se při obraně organismu

ŽÍLY (vény)

  • stěny tvořené stejnými vrstvami jako tepny, ale tenkými
  • na stěnách dolních končetin jsou chlopně, které umožňují jednosměrný průtok krve směrem k srdci
  • pohybu krve v žilách napomáhají kontrakce kosterních svalů, podtlak v hrudní dutině při vdechu a v žílách nad úrovní srdce také gravitace

Srdce

  • uloženo v osrdečníku (perikardu)
    • osrdečník je z vaziva, tvoří zevní obal a po velkých cévách přechází na srdce jako vazivový epikard
    • mezi oběma vazivovými blánami je štěrbina vyplněná tekutinou, usnadňující pohyby srdce
  • pod epikardem je srdeční svalovina (myokard)
  • vnitřní výstelku srdce tvoří nitroblána srdeční (endokard)
  • podélnou překážkou je srdce rozděleno na pravou a levou polovinu
  • každá polovina dále brázdou věncovou rozdělena na tenkostěnnou horní předsíň a silnostěnnou spodní komoru
  • mezi pravou předsíní a pravou komorou ****je trojcípá chlopeň
  • mezi levou předsíní a levou komorou je chlopeň dvojcípá
  • do pravé předsíně vstupují horní a dolní dutá žíla, do levé předsíně plicní žíly
  • z pravé komory vystupuje plicní kmen, z levé srdečnice

Činnosti srdce:

  • střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny
  1. systola předsíní
  2. diastola celého srdce
  • impulzy zajišťuje převodní systém srdeční
  • Purkyňova vlákna
  • srdce je inervováno vlákny vegetativních nervů
    • sympatikus jeho činnost zrachluje
    • parasympatikus zpomaluje


Tepový (systolický) objem

  • objem krve, který se dostává ze srdce při jednom srdečním stahu

Minutový objem srdeční

  • při srdeční činnosti 72 tepů za minutu je asi 5 l

Krevní tlak

  • při každé systole se vhání do velkých tepen krev
  • při diastole - pružné napětí - nepřetržitý tok krve

Výživa srdce

  • zajištěna věnčitými (koronárními) tepnami
  • ucpání některé koronární cévy způsobuje nefunkčnost příslušné části srdeční svaloviny - infarkt myokardu
  • infarktu předchází ukládání tukových cholesterolových plátů ve stěně cév - arteroskleróza - takže dochází k jejich zúžení
  • srdeční infarkt je konečným stadiem tzv. ischemické choroby myokardu


Mízní soustava

  • sbírá mízu (lymfu), tvořící se ve tkáních, a svádí ji do žilné krve

MÍZA (lymfa)

  • obsahuje stejně solí jako krevní plazma, ale méně bílkovin
  • jsou v ní obsaženy lymfocyty
  • odvádí z tkání metabolity

Stavba:

  • začíná slepými výběžky mízních vlásečnich, jejichž stěny jsou tvořeny jednou vrstvou endotelových buněk
  • ve vlásečnicích se tvoří z tkáňového moku míza
  • mízní kapiláry se spojují ve větší mízní cévy, v jejichž stěnách jsou buňky hladkého svalstva a které obsahují chlopně
  • do průběhu cév jsou vsunuty mízní uzliny
    • na povrchu vazivové pouzdro
    • množí se zde lymfocyty
    • filtrují mízu od prachu, mikroorganismů, buněk, částí buněk
    • uzlíčky lymfoidní tkáně - roztroušené pod epitelem na mnoha místech trávicí, dýchací, pohlavní soustavy, ve slezině, brzlíku a v patrových mandlích
    • vyskytují se v krku, v délce krkavic, v podpaží, na obou stranách břišní aorty, v třísle

Brzlík (thymus)

  • vytváří prvotní lymfocyty - zdroj buněčné imunity

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

1. Eukaryotická buňka

Přehled organel - stavba, funkce CYTOPLAZMA  - se skládá z množství drobných buněčných struktur Biomembrány – tvoří je molekuly fosfolipidů a bílkovin Ribozomy – zrníčka složená z RNA a bílkovin –  tvorba nových bílkovin Cytoskeletární aparát JÁDRO  - tvořeno chromozomy – každý chromozom obsahuje molekulu DNA = jádro je nositelem informací pro dědičné vlastnosti BUNĚČNÉ POVRCHY CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA -  tvořena membránou z  glykoproteinů  – reguluje příjem a výdej látek –reaguje na podněty zvenčí – je  semipermeabilní BUNĚČNÁ STĚNA -  není u živočišných buněk – tvořena u rostlin  celulózou  a u hub  chitinem Prokaryotická x Eukaryotická P – buňka bakterií a sinic Jádro tvořeno jediným chromozomem (1 molekula DNA) Bičíky – slouží k pohybu jednobuněčných organismů – rychlá regenerace Fimbrie – malé výrůstky – umožňují lépe přilnout k rostlinným nebo živočišným buňkám Buněčná stěna se podstatně liší od buněčných stěn rostlin a hub Glykokalyx – ochranný plášť chránící před mechanickým i

2. Ekologie a její zákonitosti

  Obory ekologie, podmínky života, populace, společenstvo, ekosystém, biosféra. autekologie - vztahy jedinců určitého druhu k biotickým a abiotickým činitelům demekologie - populace a jejich atributy, kolísání hustoty populací synekologie - vztahy rostlinných společenstev k okolí ekologie vod, lesa, rostlin, živočichů, bakterií, moří, souší, vod, lesa Ekologická valence  -  schopnost organismů snášet určitý faktor prostředí (teplota, vlhkost,…) Gaussova křivka areál  -  oblasti, v nichž se na Zemi vyskytuje určitý druh kosmopolitní organismy  -  mají široký areál, téměř po celém světě (člověk, moucha) relikt  -  původně široce rozšířený druh přežívající dnes jen na určitém území, kde podmínky zůstaly podobné. synantropní druh  -  vyskytuje se poblíž lidských obydlí a ve městech nika  -  specifické prostředí poskytující obživu určitému živému společenství biotop  -  prostředí ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody (biotou) adaptace  -  přizpůsobení Liebigův zákon minima -  život je

4. Prvoci. Diblastika.

  Přehled systému - stavba těla, rozmnožování, význam a výskyt prvoků. Konjugace a další znaky mnohobuněčnosti prvoků.Podle obr. popiš stavbu těla trepky, měňavky, houby, nezmara. Význam parazitických prvoků.Diblastika - systém, stavba těla, rozmnožování, poznávání. Srovnání tělních typů žahavců. Obr. Prvoci heterotrofní, eukaryotické organismy s jednobuněčným tělem 90% vody kosmopolité fotosyntetizující a heterotrofní kosmopolitní (výskyt po celém světě) Význam: výchozím článkem ekologického potravního řetězce horninotvorný význam parazité Tito prvoci  umožňují hostitelům lépe trávit potravu . Většina endoparazitů však v tělech hostitelů škodí – připravují je o výživné látky, poškozují jejich buňky a někdy je i ničí; vylučují jedovaté látky, toxiny). Patogenní prvoci způsobují mnohé významné nemoci člověka i jiných organismů: malárie. rozklad Stavba cytoplazma ektoplazma - vnější, homogenní endoplazma - zrnitá, membránové struktury pelikula (blanka okolo těla